Slohovka: Popis objektivní a subjektivní

10. 10. 2008 | † 01. 09. 2009 | kód autora: 497

Sloh se mi v poslední době stal zachráncem, který mi zaručuje klid v hodinách češtiny, který silně narušují známky z pravopisných cvičení a občas i literární písemky. Ani to mi však nebrání nadávat na neskutečně nudná témata. Loni jsme probírali popis a v následné slohovce jsme si za jeho pomoci měli poradit s cestou do školy, jak subjektivně, tak objektivně. A jelikož by se mi příprava válela v počítači do konce věků, rozhodl jsem se ji využít i jinak a uveřejnit svoji práci i zde.

 

Popis

Cesta do školy

Subjektivní:

Každé ráno, přesně v 6:50 středoevropského času s mírnou odchylkou od Greenwich, absolvuji povinný souboj s budíkem. Je stejně neúspěšný jako ten následující – přesvědčování mamky o mé vážné nemoci. Když už ani naklepání teploměru nepomůže, musím absolvovat cestu do školy. Ani devět let na "prestižní" výběrové (fotbalové) škole mě nepřipravilo na to, co mě čeká tam venku...
Na cestu se vydávám s pocitem tíhy na bedrech (školní baťoh), i tíhy na srdci (následná písemka z češtiny). Ani nemusím opouštět dům a čeká mě první zkouška. 82 schodů o průměrné výšce 14,8 centimetru. Tento náročný sestup s převýšením 12,2 m mě nutí reagovat na změnu tlaku v každém patře. V přízemí můžu sundat kyslíkovou bombu a vydat se ven.
Venku na mě čekají dvě vrchařské prémie, z nichž jedna je první kategorie. Po sto metrech mám jednu za sebou, tu horší před sebou. Mezi nimi je však povinná zastávka v Tescu, kde načerpám tekutiny na další cestu. Po tomto pit stopu mě čeká smrt, pravda, většinou se té ulici říká Pražská. 243 metrů čirého zoufalství. Dlážděná cesta do... Někde v půli dostávám smrtelné křeče do nohou. Kolena klesají, obsah plic se zmenšuje, konec v nedohlednu. Pražská je jako hodina Zbožíznalství, nekonečná a když už myslíte, že ji máte za sebou, přijde to nejhorší. Nakonec se ale konce dočkám a pak už je to po rovince. Přes Šalďák a Nerudovo náměstí plynule navážu na ulici u Náspu a sem "doma".

Cest je víc, ale je jedno kudy jdete, stejně vždycky skončíte ve stejném pekle.

Objektivní:

Čas odchodu: 7:20; start: Metelkova 7, kdesi v Liberci; cíl: budova OA, Šamánkova ulice, Liberec.
Po odchodu s domu mě čeká cesta k Tescu, které je vzdáleno asi 8 minut cesty. Cestou míjím Billu, projdu "myší dírou" do ulice U besedy, poté přejdu parkoviště, kde se kdysi nacházel trh. Nakonec projdu kolem kina Lípa, silnici přejdu u tramvajové zastávky Soukenné náměstí a jsem v Tescu.
Po nákupu svačiny, vycházím s Tesca postraním východem a přes Soukenné náměstí naberu směr Pražská. Když vyjdu nahoru naskytne se mi pohled na Libereckou radnici. Poté zamířím k ulici 5. května, směrem k Šaldovu náměstí, kde přejdu přes přechod. Následně ještě chvíli pokračuji ulicí 5. května. Po 50 metrech zahnu vlevo, do nejmenované ulice která ústí v Nerudovo náměstí. Parkoviště přejdu z rohu do rohu a ve chvíli, kdy dojdu do ulice U Náspu již můžu vidět obrys staré budovy Obchodní akademie. Po sto metrech chůze s kopce vcházím společně s dalšími studenty do vedlejšího vchodu školy.


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky osobni

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.